Alternativy za bílkovinná krmiva

Z ekonomických analýz vyplývá, že nejvyšší položkou v chovech prasat jsou náklady na krmiva. Zejména pro zvířata ve výkrmu se hledají náhradní zdroje bílkovinných krmiv. O tom, které z nich jsou perspektivní pro uplatnění v našich podmínkách, jsme hovořili v televizní diskuzi s vedoucím oddělení chovu prasat Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., v Kostelci nad Orlicí Ing. Miroslavem Rozkotem, CSc., a manažerem šlechtění prasat společnosti Chovservis, a. s., Ing. Štěpánem Homoláčem.

M. Rozkot
Bílkovinná krmiva představují obecně problém. V Evropě se averzí vůči geneticky modifikovaným krmivům zbavujeme geneticky upravené sóji či kukuřice, které se v jiných částech světa masově používají. Tuto nelichotivou bilanci prohlubuje i to, že jsme se částečně politickým ústupkem, částečně i z obav laické veřejnosti z nemoci šílených krav zbavili masokostní moučky, která byla významným zdrojem bílkovinných krmiv. Přitom u divokých prasat, která jsou často na menu i v restauracích, jsou živočišné bílkoviny získané také z mršin zvířat základní složkou jejich potravy. V tomto ohledu můžeme být však klidní, protože prasata, na rozdíl od přežvýkavců, mají od přírody vybudované obranné mechanizmy. Plošný zákaz používání masokostních mouček v krmných směsích pro prasata byl krokem zpět a v současné době se přehodnocuje. K dispozici tak zůstala rybí moučka, kterou produkují zejména v zemích s vybudovaným mořským rybolovem. Jedná se například o státy jako jsou Dánsko, Nizozemsko či Německo, pro něž je tato surovina dostupnější než pro nás. To může vysvětlovat i důvod, proč u kategorie selat v předvýkrmu, která jsou ve výživě náročná na kvalitní bílkoviny, dosahují v porovnání s námi lepších výsledků. Kvůli legislativnímu omezení se jako alternativní zdroj bílkovin nabízejí rostlinná krmiva, včetně tradičních luštěnin, jejichž využití zpřístupnila jak šlechtitelská práce, tak technologická modernizace při jejich zpracování. Díky globálnímu oteplování se u nás možná budou moci pěstovat i teplomilnější plodiny, včetně sóji, které by mohly plnit roli alternativního zdroje bílkovinných krmiv. Vynikajícím zdrojem bílkovin je hmyz, jehož zkrmování hospodářským zvířatům legislativa zatím neumožňuje. Podle mne je ale jen otázkou času, kdy se tyto postoje změní. Nakonec se možná přehodnotí i likvidace některých biologických odpadů ve spalovnách, která je navíc kvůli uhlíkové stopě zavrženíhodná jako jiné zdroje znečištění ovzduší.

Š. Homoláč
Základem krmných směsí pro prasata jsou obiloviny a sója. Jako alternativa za sóju se nabízí například slunečnice ve formě extrahovaného šrotu nebo expeleru, který vzniká při lisování semene za studena a obsahuje zbytkový olej. Dále lihovarnické výpalky z kukuřice či pšenice, které jsou produktem výroby biolihu, nebo luskoviny, z nichž jsou výbornými proteinovými surovinami hrách či peluška. Kvůli uhlíkové stopě je třeba krmivářské firmy tlačit k tomu, aby minimalizovaly převážení krmných komponent na dlouhé vzdálenosti a více využívaly krmiva vyprodukovaná v příslušném regionu. Zajímavé krmivo je citrofeed, vznikající při výrobě kyseliny citronové nebo sójovo-proteinové koncentráty, což je vlastně enzymaticky upravená sója, která se však používá výhradně ve výživě mláďat. Podle mého názoru je chyba, že nelze používat masokostní moučku, která platí za vysoce bohatý zdroj proteinu. Měli jsme vypracovanou metodiku jejího zpracování, při jejímž dodržování nebyl důvod považovat masokostní moučku za rizikovou. Protože ale v některých zemích nedodržovali požadovaný postup, nastal problém (BSE), který se řešil striktním zákazem. Je ale načase ho přehodnotit.*

Více se můžete dozvědět na TV Zemědělec.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *