Biosekurita v chovech prasat

Biosekurita je zatím jedinou zbraní proti celosvětově se šířícímu africkému moru prasat, který přenášejí divoká prasata. Nezbytná opatření, která přispívají k potlačení také dalších ekonomicky závažných onemocnění v chovech prasat byla tématem diskusního pořadu TV Zemědělec. Jedním z diskutujících byl specialista na welfare a biosekuritu zvířat Doc., MVDr. Pavel Novák, CSc., jehož odpovědi na položené otázky se dočtete v následujícím článku.

Můžete na úvod vysvětlit, co je biosekurita?
Biosekurita není jenom o zabezpečení našich chovů před průnikem patogenů a jejich šířením na farmě. Globálně vzato zahrnuje opatření, která je nutné udělat pro to, abychom původce onemocnění nezavlekli do našich chovů nejen z evropských zemí, ale například v případě nákupu semene, i transkontinentálně. Přitom nesmíme zapomínat na to, že všechna související opatření musí směřovat k tomu, aby nedošlo k narušení zdravotní nezávadnosti a biologické plnohodnotnosti surovin a potravin živočišného původu, což v souvislosti se stravovacími návyky naší populace hraje také významnou roli.

Jaká opatření se v rámci zavedení biosekurity v chovech prasat přijímají?
Opatření se odvíjejí od toho, zda se jedná o biosekuritu externí či interní. Cílem externí biosekurity je zabránit průniku infekce z vnějšího prostředí do chovu. Naproti tomu v rámci interní biosekurity sledujeme možnosti zamezení šíření infekce v areálu farmy mezi jednotlivými stájemi nebo sekcemi. Z hlediska rizika přenosu infekce je třeba v rámci externí biosekurity zaměřit pozornost na zvířata, lidi, přepravu, ochranu farmy před volně žijícími zvířaty. Současně ovšem musíme zohlednit i vliv okolního prostředí, a to včetně vzdálenosti dalších farem a zařízení běžné občanské vybavenosti.
Naproti tomu u interní biosekurity je třeba se v první řadě zaměřit na optimalizaci produkčních technologických systémů, respektive na technologické systémy ustájení, krmení, napájení, větrání, vytápění a odkliz exkrementů. Dále spočívá v zabezpečení areálu farmy před vniknutím volně žijících zvířat, ale i vstupem nepovolaných osob. Kromě dezinfekce, desinsekce a deratizace je základem sanitace v chovech prasat turnusový systém chovu.

Do jaké míry se na našich farmách daří zavádět uvedená opatření a kde lze ještě hledat rezervy?
Z dlouhodobých sledování ve velkochovech, ekologických chovech a malochovech jsme dospěli k závěru, že se snižujícím se počtem prasat na farmě se zhoršují podmínky implementovat zásady biosekurity právě z důvodu nemožnosti kontinuální kontroly a dodržení všech hygienických zásad v rámci chovu. Musíme se snažit o zvýšení povědomí nejen velkých chovatelů, kteří již zjistili, že vyšší náklady vložené na začátku do opatření souvisejících se zajištěním biologické bezpečnosti chovu přináší, při důsledném dodržování těchto zásad, výsledky. Z koncepčního hlediska by se tak na všech úrovních chovů, od ekologických chovů přes malochovy po velkochovy, mělo vycházet z dodržování zásad správné chovatelské praxe s důrazem na prevenci. Na ní navazuje profylaxe, jež u prasat vychází z přirozené imunity, zajištěné příjmem dostatečného množství kvalitního mleziva od matky seletem v průběhu prvních 24 res. 48 hodin po porodu. S ohledem na vyšlechtěné vysokoprodukční linie prasat je však třeba počítat i s vakcinací.

Biosekurita je zatím jedinou zbraní proti celosvětově se šířícímu africkému moru prasat. Lze si tak v souvislosti s jeho zdoláním odvodit, že v domácích chovech prasat jsou opatření související s biosekuritou v pořádku? Nebo jsme jen měli velkou dávku štěstí?
Nejen na případu afrického moru prasat, ale i potvrzení ohniska ptačí chřipky se ukázalo, že součinností orgánů veterinární správy s ostatními složkami – integrovaného záchranného systému, hygienické služby a zdravotnictví jako takového – lze dosáhnout dobrého výsledku relativně v krátkém čase. Při vyhlášení mimořádných veterinárních opatření z důvodu vzplanutí nákazy se postupuje podle předem stanovených jasných pravidel. Vzhledem k tomu, že u potvrzeného ohniska afrického moru prasat na našem území se neprokázalo, že k zavlečení nákazy došlo přirozenou cestou migrací z ohnisek mimo naší republiku, ale s největší pravděpodobností lokálně – nejspíše lidmi tepelně neopracovanými masnými výrobky, situace byla zvládnutelná. I v této situaci se veterinární služba ukázala jako funkční, rychle reagující, spolupracující na národní i mezinárodní úrovni.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *