Bluetongue dobývá Evropskou unii

Také letošní výroční konference chovatelů ovcí a koz, která proběhla na sklonku loňského roku v Seči v Železných horách, byla pro více než 170 přítomných delegátů nejen společenskou událostí, ale i příležitostí k projednání nejpalčivějších otázek tohoto sektoru zemědělské prvovýroby. Aktuálním problémem chovatelů malých přežvýkavců je katarální horečka ovcí, která atakuje naše území ze sousedního Německa.

Tradiční dvoudenní ovčácká konference má za sebou již desáté pokračování. Na rozdíl od předchozích ročníků ale akce, kterou za podpory ministerstva zemědělství zinscenoval Svaz chovatelů ovcí a koz proběhla podle odlišného scénáře. „Pracovní koncepce letošní Seče spočívá ve vytvoření několika diskusních sekcí, ve kterých se probírají jednotlivá aktuální témata. Ve veterinární sekci je ožehavým tématem katarální horečka, další sekce pak přinesou klíčové informace o možnostech podpory chovatelů ovcí a koz, o podmínkách přepravy, ale i zpracování produktů a prodeji ze dvora nebo agroturistiky. Stejně jako v předchozích letech pak jedním z bodů našeho dvoudenního setkání zůstává i slavnostní vyhlašování a oceňování nejlepších chovatelů podle výsledků v kontrole užitkovosti,“ upřesnil předseda Svazu chovatelů ovcí a koz Ing. Vít Mareš.

Bluetongue překročila hranice

Základním kamenem veterinární sekce byla katarální horečka ovcí, která není ani tak chovatelským, jako spíše ekonomickým problémem. S aktuálními informacemi k výše uvedené problematice vystoupil vedoucí oddělení ochrany zdraví zvířat Státní veterinární správy MVDr. Zbyněk Semerád.
Vzhledem k vývoji nákazy katarální horečky v sousedním Německu v blízkosti našich hranic Krajská veterinární správa xxxxxxxxxx hned několikrát vyhlašovala na našem území mimořádná veterinární opatření. V tomto režimu bylo po několik dlouhých měsíců území Plzeňského, Karlovarského a Ústeckého kraje, dále čtyři okresy Středočeského kraje a jeden okres Libereckého kraje. Počátkem prosince loňského roku byl ale původce onemocnění – virus z čeledi Reoviridae – zjištěn také na našem území. Zatím první případ je hlášený z Nového Kostela na Chebsku, kde bylo zjištěno onemocnění u býka.
„V kontextu s legislativou Evropské unie jsme reagovali na nepříznivou nákazovou situaci v západní a střední Evropě, kde představuje největší hrozbu sérotyp 8, jenž byl poprvé diagnostikován v Nizozemsku v roce 2006. Mimořádná veterinární opatřením zahrnují vymezení dvacetikilometrového pásma okolo ohniska nákazy a dále širší ochranné pásmo o poloměru 150 km. V postižených oblastech je stejný zdravotní status, to znamená že přemísťování zvířat v nich je jednodušší,“ řekl na úvod svého vystoupení MVDr. Semerád.
Podle evropské legislativy katarální horečka ovcí patří mezi nebezpečné nákazy. V okamžiku jejího klinického, sérologického nebo virologického potvrzení se od 1. listopadu 2007 postupuje podle nařízení komise č. 1266/2007.
Dosud bylo zaznamenáno celkem 24 sérotypů virové nákazy malých, velkých i divokých přežvýkavců. Obávaný sérotyp 8 byl mimo Nizozemska a Německa již diagnostikován také v Belgii, Lucembursku, Francii a ve Velké Británii. Z členských zemí Evropské unie je hlášeno nejvíce ohnisek zmiňované katarální horečky z Německa, kde bylo k 2. říjnu 2007 zjištěno 11 321 případů. Na čelních místech nelichotivé statistiky pak figuruje ještě Nizozemsko a Belgie.

Nebezpečné „mušky“
Katarální horečka ovcí není nakažlivá. Virus přenášejí výhradně tiplíci rodu Culicoides ve slinách, kteří jsou taxonomicky zařazovaní do bohatého řádu dvoukřídlého hmyzu. Asi pět tisíc druhů tiplíků ze šedesáti rodů náleží do čeledi Ceratopogonidae, v níž jsou jak druhy tiplíků parazitujících na bezobratlých nebo sajících krev obratlovců, tak užiteční opylovači. Z krev sajících tiplíků jsou nejvýznamnější zástupci rodu Culicoides, kam náleží více než tisíc druhů. Původně afroasijský teplomilný druh Culicoides imicola se nyní uplatňuje jako vektor v jižní Evropě. Asi ze 40 druhů tiplíků, zjištěných na našem území, přicházejí v souvislosti s možným přenosem viru v úvahu zejména hojně rozšířené druhy Culicoides obsoletus, Culicoides pulicaris nebo Culicoides impuctatus, u kterých byla schopnost přenosu viru již prokázána. V sousedních státech byl jako možný přenašeč identifikován i druh Culicoides de Wulfi, který se na rozdíl od předchozích nevyhýbá ani stájovým objektům, kde vyhledává vnímavého hostitele.
K hematofágním, asi dvoumilimetrovým druhům tiplíků je třeba říci, že krví obratlovců se živí výhradně samičky, které ji potřebují k dozrání svých vajíček. Ke zdárnému vývoji budoucí generace hmyzu s dokonalou proměnou, který probíhá přes vajíčko, larvu a kuklu je zapotřebí ještě vlhké prostředí, například v podobě rašelinišť, bažin nebo okrajových částí eutrofizovaných rybníků. Částečná synchronizace líhnutí má za následek kalamitní výskyt tiplíků. Samotný tiplík může aktivně překonat asi dva kilometry, ale například pomocí větru zvládne i stokilometrovou vzdálenost.
„Po nakažení zvířata vylučují virus různě dlouhé období, zatímco u ovcí jde řádově o dny, u lesní zvěře to jsou týdny a u velkých přežvýkavců dokonce měsíce. Pokud jsou v blízkosti vnímavá zvířata a přenašeč, pak dochází k šíření nákazy. Klinické příznaky této nákazy jsou u ovcí nejmarkantnější a jsou velmi podobné příznakům při slintavce a kulhavce, což může působit komplikace při diagnostice. Právě u ovcí katarální horečka způsobuje největší ztráty, nemocnost může dosahovat dvaceti i více procent a úhyn okolo 1,5 procenta. Zvířata, která prodělají virémii, jsou ale vůči konkrétnímu subtypu odolná,“ pokračoval první muž oddělení ochrany zdraví zvířat SVS.
Z jeho vystoupení dále vyplynulo, že tiplíci se mohou vyskytovat ve všech oblastech. Dále, že z pohledu ochrany je klíčová aktivita zmiňovaných přenašečů nebezpečné nákazy, záleží také na denní periodě a teplotě okolního prostředí. Většina druhů tiplíků je aktivní za svítání nebo za soumraku. Při déle trvajícím období s teplotami pod 10 °C tiplíci omezují aktivitu, jež nadobro ustává při teplotách pod bodem mrazu. Monitoring rakouských entomologů ale prokázal záchyt tiplíků i v oblastech, kde napadl první sníh. To nic nemění na faktu, že dospělci zimu nepřežijí.

Aktuální legislativa
„Stále platí vyhláška č. 299 z roku 2003 kde je transponována směrnice Evropské rady č. 75/2000. Do 1. listopadu 2007 se postupovalo podle rozhodnutí komise č. 393, ale problém byl v tom, že z uzavřené oblasti se zvířata mohla přemísťovat do jiných členských států za předpokladu jejich souhlasu. Ve většině případů šlo o zamítavé stanovisko a záleželo na domluvě obou stran. Od počátku listopadu loňského roku platí nařízení komise č. 1266/2007, které již řeší problematiku katarální horečky komplexně. Členské státy musí v souladu s novým rozhodnutím zahájit monitoring spočívající v klinickém a laboratorním vyšetření a entomologickém sledování nejen v uzavřených oblastech, ale i v oblastech nákazy prostých. Dále říká, za jakých podmínek lze se zvířaty obchodovat, tzn. přemísťovat je v rámci vymezených oblastí i mimo ně. Řeší také rozsah požadavků na laboratorní vyšetření, aktuálně pak také i vakcinaci vůči bluetongue,“.
V případě potvrzení katarální horečky příslušná krajská veterinární správa vyhlásí ohnisko nákazy a přijme mimořádná veterinární opatření. Opatření přijatá v postiženém hospodářství se vztahují ve stejném rozsahu i na hospodářství nacházející se v okruhu dvaceti kilometrů. Směrnice Evropské rady č. 2000/75/ES říká, že kolem ohniska se vyhlásí ochranné pásmo o poloměru alespoň 100 km a za ním další 50km pásmo dozoru. Nařízení dále specifikuje podmínky tranzitu zvířat v případě aktivity tiplíků. Zvířata musí být izolována a chráněna před vektory přinejmenším po dobu 28 dní a před přemístěním sérologicky vyšetřena.
„Protože jde o stejný sérotyp, zavedli jsme stopadesátikilometrové ochranné pásmo stejně jako některé jiné členské státy, například Německo. Pokud bychom totiž vyhlásili dvě pásma, tak při přemísťování zvířat z jednoho pásma do druhého bychom je museli pokaždé vyšetřovat. V rámci toho pásma lze přemísťovat zvířata z jednoho chovu do druhého, nebo i z jednoho okresu do druhého na základě souhlasu kompetentní autority, tedy krajské veterinární správy (KVS). V případě přemísťování zvířat na jatky se nemusí provádět sérologické ani virologické vyšetření, ale kompetentní autorita musí informovat příjemce o tranzitu 48 hodin před nakládkou systémem TRASSES,“ uvedl MVDr. Semerád. (????)

Povinný monitoring
Přijatá přísná opatření Evropské komise, která se vztahují na všechny členské státy mimo podmínek obchodování, specifikují také monitoring zmiňované nákazy, a to nejen u hospodářsky využívaných přežvýkavců, ale i u lesní zvěře. Monitoring se skládá z klinického vyšetřování stád, dále se provádí odběry krve na sérologické a virologické vyšetření. V této souvislosti se samozřejmě neopomíjí ani sledování patologicko anatomických nálezů na jatkách.
Součástí monitoringu je také entomologické sledování, které by mělo poskytnout informace například o sezónní dynamice tiplíků a jejich druhové determinaci. „O entomologickém sledování tiplíků v rámci monitoringu bluetongue u nás se hovoří od loňského jara, ale až o několik měsíců později jsme dospěli do fáze vlastní realizace podle aktualizovaných metodických postupů. V souvislosti s nákazovou situací v Německu zahajujeme monitoring v západních Čechách, postupně ale budeme plošně sledovat celou republiku. V první fázi se zaměřujeme na sezónní dynamiku výskytu tiplíků, následně budeme pokračovat druhovou determinací a nakonec vyhodnotíme i nález samotného viru katarální horečky,“ prozradil specialista katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy RNDr. Jan Votýpka, Ph.D.
K záchytu drobného dvoukřídlého hmyzu slouží světelné pasti americké provenience, které na ultrafialové světlo lákají tiplíky podle světelných podmínek až ze vzdálenosti 100 metrů. V bezprostřední blízkosti pasti je hmyz nasáván dovnitř, kde se zachytává buď v nádobě s lihem, nebo v síti. Pro další práci s nachytaným biologickým materiálem je lihová nádoba praktičtější. Protože se ale odhaduje, že virem katarální horečky je i v endemických oblastech nakaženo maximálně jedno procento tiplíků, je efektivnější hledat bluetongue přímo v hostitelských zvířatech. Výsledky entomologického sledování by měly poskytnout informaci, kdy je riziko přenosu viru během roku aktuální.

Klíčové informace
 Katarální horečka (bluetongue) je virové onemocnění postihující přežvýkavce.
 Původcem je virus z čeledi Reoviridae.
 Virus šíří tiplíci rodu Culicoides; z našich druhů přicházejí jako potencionální přenašeči v úvahu Culicoides imicola, Culicoides obsoletus, Culicoides pulicaris, Culicoides impunctatus.
 Klinické příznaky onemocnění se u ovcí projevují zvýšenou tělesnou teplotou (40,5 – 42 °C), otoky hlavy a výtokem sekretu. Ztížený příjem potravy umocňuje i otok jazyka, který modrá a vyčnívá z dutiny tlamní. Kromě toho se zvířata v důsledku zánětlivých změn v oblasti paznehtů obtížně pohybují.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *