Býk Starbuck se vrací

Zřejmě nejslavnější kanadský holštýnský býk Starbuck „vstal z mrtvých“. Tento býk se stal již za svého života legendou. Chovatelé si na něm cenili především tělesného rámce a stavby končetin a mnozí proto želeli jeho odchodu „na věčnost“. Teď se Starbuck vrací.

Posmrtné klonování
Starbuck se dožil dvaceti let a když na podzim roku 1998 uhynul, vzklíčil v hlavách kanadských biologů plán na jeho „zmrtvýchvstání“. Z těla býka byly odebrány buňky a ty byly uchovány v zamražením stavu v tekutém dusíku. V té době byly zprávy o úspěšném naklonování ovce Dolly staré rok a půl a všem bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy bude možné naklonovat dokonalou genetickou kopii legendárního býka. Své síly a kapacity za tímto účelem spojily Artificial Insemination Center v Quebecku a veterinární fakulta University of Montreal.
Klonování proběhlo úspěšně v prosinci roku 1999. Jádro buňky odebrané ze Starbuckova těla bylo vpraveno do vajíčka „anonymní“ krávy zbaveného jeho vlastní dědičné informace Vzniklé zárodky byly přeneseny do příjemkyň a 7. září 2000 se narodil býček, který dostal jméno Starbuck 2. Vážil 55 kilogramů a měl se čile k světu. To bylo velice důležité, protože řada klonovaných zvířat se rodí s těžkými vývojovými defekty. Tato zvířata často umírají bezprostředně po porodu nebo musí být utracena. „Je perfektní kopií svého otce. Kritické období máme za sebou a tele je opravdu zdravé,“ řekl na adresu Starbucka 2 ředitel quebeckého inseminační centra Michel Saint-Pierre. “Očekáváme, že tele bude stejně výkonné jako jeho otec.“ Sperma Starbucka 1 bylo z Kanady exportováno celkem do více než 70 zemí a narodilo se z něj více než 200 tisíc potomků. Kanaďané doufají, že Starbuck 2 bude stejně výkonný a že bude přenášet na potomstvo stejné vlastnosti jako jeho zemřelý dvojník.
Cizí mitochondrie nevadí
Na tomto místě je třeba zdůraznit to, co se v agenturních zprávách oslavujících narození Starbucka 2 neobjevilo. Starbuck 2 není dokonalou kopií Starbucka 1. Legendární býk mohl předat svému klonovanému následníkovi jen ty geny, které se nacházely v jádru buňky použité při klonování. Těchto genů je kolem 60 až 80 tisíc. Kromě nich ale tvoří dědičnou informaci i čtyři desítky genů, které se nacházejí na drobných buněčných organelách zvaných mitochondrie. Tyto tzv. mitochondriální geny nezdědil Starbuck 2 po Starbuckovi 1, ale po oné „anonymní“ krávě, z které bylo odebráno vajíčko pro klonování. Význam mitochondriálních genů pro užitkovost hospodářských zvířat není zatím důkladně prozkoumán, ale ukazuje se, že má vliv například na masnou užitkovost skotu.
Na druhé straně ale nemusí Kanaďany tento fakt příliš mrzet, protože samci nepřenášejí své mitochondriální geny na potomky ani při „normálním“ oplození. Spermie s sebou vnese při oplození vajíčka asi padesátku mitochondrií, které jsou ale předem odsouzeny k zániku. Otec přenáší na potomky tedy jen ty geny, které jsou obsaženy v jádru jeho buněk. A právě tyto geny zdědil Starbuck 2 od Starbucka 1.
Liché obavy etiků
Druhým faktem , který může výrazněji narušit kariéru Starbucka 2, je ale neustálý genetický pokrok v populaci skotu. Ten se rozhodně nezastavil. Starbuck 2 má stejně dobrou kombinaci genů jako Starbuck 1. Nic víc, nic míň. Naklonováním se plemenná hodnota Starbucka 2 nijak nezvýšila. S postupem doby ale začne špičkový býk minulosti zákonitě zaostávat za současnou špičkou býků. Představa, že po Starbuckovi 2 přijdou i Starbuckové 3, 4, nebo 5 je možná lákavá, ale s každým rokem by byl genetický i finanční zisk z takového počinu nižší a nižší. Klonování vynikajících plemenných zvířat má v tomto směru zela jasná omezení. Platí, že naklonováním vynikajícího plemeníka nedojde k bezprostřednímu genetickému zisku. A pokud by chtěl někdo udržet Starbuckovu dědičnou informaci jako jakousi „genetickou konzervu“, pak by pro něj bylo výhodnější, aby nechal Starbuckovy buňky v tekutém dusíku a počkal s klonováním až do chvíle, kdy bude mít pro použití živého klonovaného Starbucka jasný důvod. Právě z těchto důvodů jsou zcela liché obavy odborníků z oboru etiky, kteří se netají odporem k naklonovanému Starbuckovi 2.
„Existuje tu evidentně obrovský komerční zájem na provádění takových věcí,“ prohlásila Margaret Somervilleová, zakládající ředitelka Etického centra při McGillově universitě v Montrealu. „Lidé prostě chtějí ta nejlepší zvířata, ale na druhé straně musíme volat po udržení určité genetické rozmanitosti. Pokud bychom to přehnali do extrému a chtěli zajistit klonováním jedno a totéž zvíře pro všechny na celém světě, pak bychom se měli obávat následků, a to dokonce i v zemědělství. Pokud jsou ekologické systémy vytaveny nějaké zátěži, pak jsou o to zranitelnější, oč méně jsou rozmanité. Měli bychom si dávat pozor na to, co děláme.“
Každému chovateli je ale jasné, že tady se Margaret Somervilleová dobývá do otevřených dveří. Právě proto, že v populaci dochází selekcí a šlechtěním stále k tak výraznému genetickému pokroku, zůstane klonování jen pomocnou metodou, která už ze své biologické podstaty nikdy nemůže nahradit důkladnou plemenářskou práci. Jediná populace dokonalých genetických dvojníků by byla pro selekci a další genetický pokrok naprosto bezcenná, i kdyby se měla skládat ze samých Starbucků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *