Jak zabránit úhynům prasnic?

Úhyn prasnic se v poslední době stal horkým tématem. Klíčem k řešení je vědět, co problém způsobuje. S největší pravděpodobností jde o multifaktoriální problém, na kterém chovatelé, veterináři a specialisté na výživu individuálně a společně pracují. Otázkou však stále zůstává, jaké jsou přesné příčiny zvýšeného úhynu prasnic a na co zaměřit případné intervence? Úhyn je totiž vždy problémem a jakékoli jeho procento představuje výzvu pro všechny zainteresované strany.

Reprodukční kapacita komerčních prasnic se během dvaceti let dramaticky změnila. Číslo 35 odstavených selat na prasnici za rok znamená vysokou reprodukční schopnost, která byla dosažena na základě genetického výběru robustnějších prasniček, jež prokazují reprodukční zralost a zdravé nohy.

Z hlediska reprodukce je kritické hodnocení vnějších genitálií a břicha. Chovné prasničky by měly mít dobře vyvinutou vulvu, jakmile dosáhnou pohlavní dospělosti, a minimálně sedm párů funkčních struků. I když první vrh nemusí dosáhnout počtu, ve kterém se používají všechny struky, má-li prasnička zůstat ve stádě a být úspěšná, musí mít kapacitu pro zvětšení velikosti vrhu, která přijde v pozdějším věku.

Kvalita končetin prasniček je též kritickou oblastí, kterou je třeba řádně prozkoumat, než je prasnička zařazena do chovu. Důležité je sledovat, zda mají prasničky zdravé nohy, jelikož kulhavost je jedním z nejčastějších důvodů předčasné porážky či eutanazie na farmě. Vady končetin, které negativně ovlivňují dlouhověkost prasnice jsou například přední nohy s vybočenými koleny, rovná zadní nadprstí nebo houpající se zadní končetiny.

I přes výše uvedené znalosti a postupy jsou ve stájích prasnice, které nikdy neměly být vybrány do chovu. Proto je otázkou, zda je vybírán vhodný chovný materiál k dosažení současných produkčních cílů.

Je naprosto nezbytné zajistit výživový program, který splňuje požadavky vyvíjejících se prasniček i dnešních prasnic. Stále existuje potřeba rozsáhlého základního výzkumu, který by přesně doporučil požadavky na živiny pro dnešní genetiku. Existují čtyři hlavní oblasti výživy, které vyžadují neustálý výzkum, jenž zahrnuje bílkoviny a/nebo aminokyseliny, energii, makrominerály a mikroživiny, jako jsou vitamíny a stopové prvky.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *