Je produkce GMO-free mléka naprostá pošetilost?

Někteří tuzemští producenti mléka přecházejí do režimu produkce GMO free, což prakticky znamená nepoužívat geneticky modifikovaná krmiva. Je to přání zahraničních mlékáren a jejich nabídka vyšší výkupní ceny. Co si o tom myslíte vy? Je to naprostá pošetilost nebo existuje racionální základ tohoto počínání? Jaké je složení mléka které pochází z „GMO“ chovů? Jaké budou dopady krmení non-GMO krmiv na dojnice?

Alexandra Medřická

Ing. Alexandra Medřická, Mikrop Čebín.

V poslední době je GMO velmi frekventovaná zkratka, kterou chovatelé mléčného skotu  vyslovují.

Trocha statistiky:

  • Geneticky modifikované plodiny se začaly pěstovat v roce 1996.
  • V té době byla celosvětová „GM“ plocha 1,7 mil. hektarů.
  • Letos je plocha 100násobná, 170 mil. hektarů.
  • 97 % světové produkce GM plodin zajišťuje 9 států.
  • 76 % světové produkce GM plodin připadá USA, Brazílii a Argentině.
  • Přibližně 40 %  GM plodin produkují USA.
  • Biotechnologické společnosti už vyprodukovaly 12 různých krmiv a potravin. Sem patří například řepa, vojtěška, rýže, jablka, cuketa, ale i losos.
  • Největší „GM“ produkce připadá soji, kukuřici řepce a bavlně.

GM sója představuje 81 % její světové produkce, kukuřice 35 %, řepka 30 %.

Na téma vliv GM krmiv na produkci a zdraví dojnic a kvalitu mléka bylo provedeno velké množství studií, ostatně není divu.  GM plodiny mají silné odpůrce i zastánce a diskuse je velmi živá.

Nejvěrohodnější informaci lze získat v prestižním časopise Dairy science. Zde se prezentují zcela ověřené a nezávislé studie. Podívejme se na jednu z posledních, z prosince loňského roku. Byly porovnávány dvě skupiny dojnic.

  • Kontrolní a pokusná (13 a 13 dojnic).
  • Obě skupiny byly krmené identickou krmnou dávkou, kde byla zastoupená extrahovaná sója a sójové slupky v dávce 21 % v sušině krmné dávky.
  • Kontrolní skupina byla krmená nemodifikovanou sójou, pokusná skupina sójou GM. (resistentní vůči herbicidům).
  • Pokusná perioda trvala 28 dnů.
  • Byl sledovaný příjem sušiny krmné dávky, užitkovost, (rozdíl bylo do 0,1kg) složení mléka (rozdíl byl do 0,1%) počet somatických buněk byl mírně snížený u skupiny krmené GMO, nebyl však významný.
  • Byly také sledované senzorické vlastnosti mléka (rozdíl nebyl nalezený).

Závěr studie zněl. Nebyl shledaný žádný negativní vliv GM sóji na zdraví ani senzorické vlastnosti mléka.

 

Položme si otázku, pronikají trans-geny do mléka?

Je zajímavé, že se tímto tématem velmi podrobně zabývali naši severní sousedé v Polsku, byly to tři státní výzkumné ústavy (výživy zvířat, hygieny a laboratoř)

  • Bylo sledováno 40 holštýnských dojnic (4 skupiny po 10 kusech) od  3. týdne před porodem do 305. dne laktace.
  • Dojnice byly krmené čtyřmi typy TMR obsahující klasickou kukuřici a sóju, GM kukuřici, GM sóju a obě GM plodiny. GM sója byla resistentní vůči herbicidům.
  • Byla sledována produkce mléka a metabolický profil dojnic. Rozdíly byly statisticky neprůkazné.
  • Pomocí analýzy DNA byla sledována bachorová mikroflóra. Nebyly nalezené žádné rozdíly ve složení DNA bachorové mikroflóry mezi jednotlivými skupinami.
  • Pomocí analýzy DNA bylo porovnáváno mléko. Nebyly nalezené žádné rozdíly ve složení DNA mezi jednotlivými skupinami.

Výroba mléka tvoří významný podíl v živočišné produkci, proto je toto téma v současné době velmi aktuální a na mnoha chovech každodenně probírané. Je otázkou, zda diskuse kolem GMO free komodit budou do budoucna objektivně vědecky podložené anebo zůstanou pouhým nástrojem marketingu pro řízení trhu ve světě.*

Milan Douša

Milan Douša
Noack ČR, spol. s. r. o.

 

Pokud se dobře pamatuji, před rokem by o téma GMO plodin či Non GMO produkce mléka nikdo ani nezakopl, náhle je to tématem číslo jedna posledních několika týdnů a zřejmě ještě pár měsíců i bude.

 

Můj pohled sedláka, lesníka (z leknutí), obchodníka, výživáře a agrárního politika je možná prostší, než by se nabízelo. Jako farmář nemám s GMO plodinami žádnou zkušenost, obešel jsem se bez nich a zvládnu to i budoucnu, pokud za genetickou modifikaci nepovažujeme tetraploidní jetele a hexaploidní mezirodové hybridy, ale myslím si že ne. V lesním 120 letém osevním postupu se asi také neuplatní, se sójou ani kukuřicí neobchoduji, v krmných dávkách preferuji řepkové produkty a vůbec proteiny domácí produkce, jako je mláto, sladový květ, vojtěška, jetel, tráva apod. A jako politik vím, že pokud se tímto směrem ubíráme, tak o tom rozhodl někdo mimo tuto zemi, mimo naše sféry vlivu a snad i chápání.

 

Slovy klasika: můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se tím dá dělat. Globálně je to totiž součást velké obchodní války mezi Evropou a Amerikou, na jednu stranu je tu dohoda na snížení cel a na druhou stranu je třeba zabránit dovozu konkurenčních produktů. Ameriku ohrožuje dovoz automobilů a Evropu zase levných potravin. Náhle tu máme „Dieselgate“ a druhou největší automobilku světa na pokraji krachu nebo masovou hysterii a strach z neznámého (GMO), mlékárny vidící příležitost k získání konkurenční výhody (Non GMO produkty), tápající farmáře, výrobce a distributory krmiv horečně shánějící certifikáty na něco, na co nejsou třeba a v neposlední řadě poprask v nejvyšších agrárních kruzích s dohrou až u ministra.

 

Co nám to přinese? Změny! K lepšímu či horšímu? Jak to říci nejlépe, všechno zlé pro něco dobré. Možná si konečně uvědomíme, že pěstovat jen pšenici na mouku, řepku na „naftu“ a kukuřici na „elektřinu“, prostě nestačí. Zaplať bůh za podporu bílkovinných plodin, za návrat hrachu, bobu, vojtěšky, ale i rozvoj domácí produkce sóji a lupiny. Za proklínaný greening, který přeje novým osevům jetelotrav (jsme v nich nejspíš nejlepší) od našich šlechtitelů a dalším zlepšujícím plodinám, které vrací pestrost naší krajině.

 

Pokud se podívám pár let zpátky na vývoj našeho zemědělství a názory velké části zemědělců, kteří mílovými kroky mířily k energetickým monokulturám, bioplynkám a solárním parkům, pak říkám, že jsem spokojenější s tím, co se děje dnes.

 

Brzy by se tu totiž nevyplatilo nic pěstovat, vždyť je to přece levnější dovézt ze zámoří, ale pak je levnější dovážet i pšenici (kukuřici už vozíme), tak uděláme všude parky, hlavně ty národní, aby se tu raději ani nesmělo nic pěstovat.

 

Dle mého názoru problém GMO není jeho podstata, tedy genová manipulace ani zdravotní rizika, ale jeho použití, nasazení a výběr druhů. Upřímně nemám příliš rád kukuřici (škrob, sirup, olej, gluten, siláž?), beru ji jako nutné zlo a krom siláže ji téměř nezařazuji do krmných dávek. Sóju jako zlepšující plodinu beru, pokud nepřesáhne 10 % osívaných ploch a podobně to vidím i v krmných směsích. Ale pokud se někdo rozhodne vrhnout na pěstování kukuřice a sóji (zhruba 50 : 50) na 65 % osevních ploch a na vše ostatní nechat jen 35 % zbytku země, tak je to prostě divné a řekl bych, že to není náhoda. Rozhodně také není náhoda, že chemické firmy produkující pesticidy, hnojiva a osiva (GMO?) za mořem (i u nás) zkupují čím dál více půdy od zemědělců, kterým slibovali lepší výnosy a vyšší zisky.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *