Jednoduchost pouze zdánlivá

Zemědělské činnosti typické pro oblast Valašska – tedy chovu dojných ovcí, se ve Valašské Bystřici věnuje společně se svou rodinou místopředseda ASZ Vsetín Tomáš Ondruch. Nejeden návštěvník této horské obce se rád zastaví u poutače před Ondruchovic hospodářstvím, který láká k nákupu tradičních výrobků z ovčího mléka. Neochutnat znamená o hodně přijít, neboť zdejší žinčice, brynza a další sýry jsou opravdu výtečné.

„Valašsko, a hlavně místní sedláci vděčí za mnohé Emanuelu Venclovi, prvnímu řediteli rožnovské hospodářské školy, který na počátku minulého století nejen vzdělával zemědělský dorost, ale seznamoval i s novými metodami a podařilo se mu zlomit nesnadné poměry pro zvelebování hospodářství v této oblasti. Můj otec, který pocházel z jedenácti dětí, tuto rožnovskou školu spolu se třemi svými sourozenci vystudoval a v praxi si pak uměl velmi dobře poradit. To byla jedna z činností, které se v rámci svého hospodaření věnovali i mí rodiče. Dělali zemědělství tak dobře, že v témže krizovém roce, kdy republiku postihlo extrémní sucho, poslali do Prahy tři vagony brambor, ačkoliv je pěstovali pouze na dvouhektarové výměře,“ vzpomíná otec Tomáše Ondrucha Josef.

Kolektivizace zastihla rodinu v roce 1959, dvanáct let poté, co rodiče Josefa Ondrucha vystavěli nové hospodářství. Do zánovních stájí tak putovaly družstevní krávy.

„Když se v osmašedesátém roce uvolnily poměry, měl jsem za sebou čerstvě vojnu. Požádal jsem o vystoupení z JZD a začal soukromě hospodařit. Pořídil jsem si stádo dojných ovcí, začal vyrábět sýry, ale o šest let později opět přituhlo. Naplno sedlačit mi tedy bylo umožněno až po revoluci, stalo se tak v říjnu roku 1991,“ vypráví otec mladého hospodáře.

Volba specializace byla jasná, následoval tedy nákup dojných ovcí, koupě pastevního přístřešku v dražbě a budování ustájení, kam se již na zimu roku 1992 stěhovaly první ovce. Z prostor, které předtím sloužily k záhumenkovému hospodaření, vznikla sýrárna. K navráceným 14 hektarům luk a pastvin a 15 hektarům lesa přibyly další pronajaté. Vše tak, aby se o chod hospodářství zvládla postarat rodina. Toho se Ondruchovi drží i poté, kdy zde proběhla generační výměna.*

Více si přečtete ve Farmáři č. 11/2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *