Legislativní okénko EU: I. Potravinové právo

Na konci minulého a na počátku tohoto století se státy Evropské unie potýkaly s řadou krizí souvisejících s bezpečností potravin. Jako příklad je možné uvést krizi v důsledku BSE, která s katastrofálními důsledky zasáhla zejména Spojené království, odkud se však v důsledku tehdy neexistujících opatření rozšířila i na kontinent. Bezpečnost potravin a ochrana zájmů spotřebitele se stále více než kdy dříve stává předmětem rostoucího zájmu široké veřejnosti, nevládních organizací, profesních sdružení, mezinárodních obchodních partnerů a obchodních organizací. EU-15 se proto rozhodla zásadném způsobem modernizovat existující legislativu s cílem zvýšit důvěru spotřebitele v bezpečnost potravin a zároveň zabránit možnosti narušení vnitřního obchodu v důsledku nejednotného hodnocení rizika.

Prvním takovým právním předpisem v řadě dalších bylo tzv. potravinové právo, tedy Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin.

Jeho primárním cílem bylo zajistit vysokou úroveň ochrany lidského života a zdraví a volný pohyb bezpečných a zdravých potravin. Členské státy však uplatňují různá základní kritéria, na jejichž základě stanoví, zda je potravina bezpečná. Z důvodu těchto různých přístupů a neexistence horizontálních právních předpisů v jiných členských státech mohou vzniknout překážky obchodu s potravinami. Společenství si tedy stanovilo jako zásadu vysokou úroveň ochrany zdraví použitou nediskriminačně bez ohledu na to, zda se s potravinami nebo krmivy obchoduje na vnitřním nebo mezinárodním trhu. Bylo potřeba zajistit, aby spotřebitelé, ostatní dotčené osoby a obchodní partneři měli důvěru v postupy rozhodování používané v oblasti potravinového práva, v jejich vědecký základ a strukturu, jakož i v nezávislost institucí zajišťujících ochranu zdraví a aby existovaly systémy umožňující identifikovat a řešit problémy bezpečnosti potravin. Při tom je nezbytné vzít v úvahu všechna hlediska řetězce neboť každý článek může mít potenciální dopad na bezpečnost potravin. To znamená vzít v úvahu produkci, výrobu, přepravu a distribuci krmiv, jimiž jsou krmena zvířata určená k produkci potravin, a rovněž produkci živočichů, kteří mohou být použiti jako krmivo. K tomu je potřeba vytvořit propojení špičkových laboratoří na regionální nebo meziregionální úrovni s cílem zajistit nepřetržité sledování bezpečnosti potravin. Přijímaná opatření musí být založena na analýze rizika s cílem zabránit tomu, aby byly vytvářeny neodůvodněné překážky volnému pohybu potravin. Tři navzájem propojené složky analýzy rizika – hodnocení rizika, řízení rizika a sdělování o riziku – představují systematickou metodologii pro stanovení účinných, přiměřených a cílených opatření nebo jiných kroků k ochraně zdraví. K zajištění ochrany zdraví ve Společenství byla používána zásada předběžné opatrnosti, čímž ale byly vytvořeny překážky pro volný pohyb potravin a krmiv. Proto bylo nezbytné přijmout v celém Společenství jednotný základ pro použití této zásady.

Josef Svoboda

spolupracovník redakce

Kontakt: post4me@seznam.cz

Článek autora naleznete v Krmivářství 1/2021.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *