Přeštické prase má na trhu své místo

Konstatování, že v konvenčních podmínkách výkrmu naše původní přeštické plemeno prasat s typickou černobílou kresbou nemůže konkurovat moderním genotypům prasat, není třeba rozebírat. Vzhledem k výjimečné kvalitě jatečných zvířat by však byla chyba spokojit se jen s jeho nezaměnitelnou rolí, která je součástí kulturního dědictví národa.

O tom, zda se daří najít pro přeštické prase speciální trh, jsme v televizní diskuzi hovořili s vedoucím oddělení chovu prasat Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i., v Kostelci nad Orlicí Ing. Miroslavem Rozkotem, CSc., a manažerem šlechtění prasat společnosti Chovservis, a. s., Ing. Štěpánem Homoláčem.

M. Rozkot
Jsou u nás firmy, které skutečně nabízejí maso z přeštických prasat. Bohužel se na trhu objevuje i maso, které s přeštickým prasetem nemá nic společného. Maso z přeštíků, ale i finalizované výrobky z něj odebírají vybrané restaurace a některé maloobchodní prodejny, občas i supermarkety. V porovnání s Rakouskem máme v tomto ohledu velké rezervy a myslím si, že místo na trhu by tady bylo. Problém není v tom, že by u nás nebyli chovatelé produkující vepřové maso v alternativních systémech chovu, ale v chybějící infrastruktuře. Prakticky u nás nenajdete jatky, kde porážejí prasata z ekologických chovů. Pokud jde o budoucnost přeštického prasete, dá se říci, že je životaschopné, o produkty z jeho kvalitního masa je mezi spotřebiteli zájem. Samozřejmě i jinde v Evropě mají svá národní plemena, například zmiňovanou mangalicu v Maďarsku či iberské prase ze Španělska, z něhož se vyrábí známá sušená šunka, která platí za delikatesu. Je zajímavé, že u nás seženete šunku z iberského prasete snáze než výrobky z masa přeštického prasete, což potvrzuje rezervy v marketingu a obchodu. V Německu mají švábskohalské prase, které se udrželo díky iniciativě chovatelů, kteří si vybudovali svá jatka, čímž zajistili finalizaci produkce v nejvyšší požadované kvalitě. Pokud bychom měli jít s dobou ve snaze být šetrnější k životnímu prostředí, vepřové maso by se nemělo dovážet přes půlku světa. V tomto případě je ideální lokální produkce a spotřeba.

Š. Homoláč
V současné době se v genových zdrojích eviduje asi 450 černostrakatých přeštických prasnic, které jsou základem produkce čistokrevných přeštíků uvedených na trh. Pro chovatele, kteří se řídí metodikou šlechtění genového zdroje, ale také usměrňují výživu tak, aby jatečná zvířata splňovala požadované kvalitativní parametry masa, bylo nutné vytvořit ochrannou známku. Veškerá zvířata z tohoto řetězce jsou označena místem původu, respektive z jakého chovu pochází a na těle mají vytetovanou značku PC. V současné době se maso přeštických prasat distribuuje zejména do výběrových restaurací, kde z něho připravují speciality, za něž si zákazník musí připlatit. Vyšší cena se odvíjí především od toho, že v porovnání s prasaty z konvenční produkce, která se vykrmují tři měsíce, respektive 80, 90 dní, jsou přeštíci ve výkrmu dvounásobně delší dobu. K zajištění rovnoměrného růstu s požadovaným podílem libové svaloviny a odpovídající výškou hřbetního tuku se přeštickým prasatům podávají speciální krmné směsi s vyšším podílem vlákniny. Kromě toho se uvažuje i o výkrmu přeštických prasat do vyšší jatečné hmotnosti, jejichž maso s nižším podílem vody by se dalo finalizovat například ve formě sušené šunky podobně jako u iberských prasat.*

Více se můžete dozvědět na TV Zemědělec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *