Proč je v Evropě pěstování sóji tak obtížné?

Ačkoli sójové boby jsou hlavním zdrojem bílkovin v krmivech, má Evropská unie těžkosti s pěstováním této plodiny, takže má obrovský deficit, který je třeba pokrýt dovozem. Sójová boby jsou bohaté na olej (18 %) a bílkoviny (38 %). Přibližně 85 % celosvětové produkce sójových bobů se drtí pro výrobu oleje, takže hlavním produktem používaným v krmivech pro hospodářská zvířata zůstává sójová moučka.

Přestože primárním důvodem pro pěstování sóji je olej, světový průmysl výroby krmiv pro zvířata se spoléhá na sójovou moučku bohatou na proteiny (44 % a více) jako na primární zdroj bílkovin pro většinu hospodářských zvířat. V současné době jsou třemi největšími producenty sóji Spojené státy, Brazílie a Argentina, které v dobrém roce vypěstují 80 % celkové světové produkce. Jak se dá očekávat, tyto tři země také představují hlavní vývozce sóji a jejich produktů. EU má deficit bílkovin v krmivech, který je částečně pokryt dovozem přibližně 15 milionů tun sóji ročně, zejména z USA. Nedávno se stalo politickou prioritou snížit závislost EU na dovozu sóji, což vedlo k silně dotovaným iniciativám. Jednou z nich je testování nových odrůd sóji v evropských podmínkách, což je přinejmenším náročné.

Aby sója měla  dobrý výnos, je zapotřebí hojnosti slunce a vlhkosti. Takové jsou například podmínky na středozápadu Spojených států. Je třeba mít na paměti, že sója pochází z východní Asie, kde převládají podobné (teplé a vlhké) podmínky. V severní části Evropy je dostatek vlhkosti a vody pro zavlažování, ale je také příliš chladno a na jihu je to právě naopak, tedy spousta slunce a vysokých teplot, ale nedostatek vody a vlhkosti. To je základní důvod, proč nemůže EU pěstovat dostatek sóji, aby mohla konkurovat levnějším dovozům.

Tento problém má jistá řešení, z nichž jedno je testování kanadských odrůd sóji, které jsou odolné vůči nízkým teplotám. S jistým úspěchem to bylo dokončeno v Německu, a pokud by se mohlo užívat v celé EU, dramaticky by to snížilo dovoz. Je to však pro EU poměrně ambiciózní cíl. Dalším řešením by bylo zavedení geneticky modifikovaných odrůd, které by se mohly pěstovat v každé oblasti za různých podmínek. To je ještě nepravděpodobnější, protože by to vyžadovalo zcela odlišný politický přístup k celé otázce GM plodin. V současné době produkuje EU ročně méně než tři miliony tun sóji. Genetické společnosti tvrdě pracují na vylepšení stávajících evropských odrůd (více než 500), aby byly lépe přizpůsobeny místním podmínkám. Je to však zdlouhavý proces. Navíc těmto iniciativám konkurují další plodiny bohaté na oleje a bílkoviny (např. řepka a slunečnice).

Navzdory všem snahám a množství peněz investovaných v EU do zajištění dostatečného množství bílkovin, není tento cíl zdaleka dosažen. Lze s jistotou říci, že „evropské sójové boby“ nejsou nejpravděpodobnějším kandidátem na zajištění dostatku krmných bílkovin, zejména pokud je k dispozici levnější dovoz.*

Zdroj:

Efstratia Papanikou, 28. října 2019, www.feedstrategy.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *