Romanovská ovce je dobrá volba

Bezkonkurenční plodnost, celoroční pohlavní aktivita, vynikající mateřské vlastnosti a mléčnost, v neposlední řadě i dobrá zmasilost – to, jsou charakteristiky, pro něž jsou romanovské ovce považované za jedno z nejekonomičtějších plemen ovcí. U nás se chovají od poloviny šedesátých let minulého století, přičemž aktuálně je do kontroly užitkovosti zapojeno pětačtyřicet chovů se šest set padesáti bahnicemi. Zastoupením bahnic v kontrole užitkovosti je tak romanovská ovce v první třetině ze šestatřiceti u nás chovaných plemen ovcí.

K bezmála padesátce chovatelů romanovských ovcí se před dvěma roky připojili také manželé Jiří a Hana Šedivých. Zapálení chovatelé původem ze severních Čech si již delší dobu pohrávali s myšlenkou přesídlit se z města na venkov. Původně sice chtěli někam více do hor, ale naskytla se jim příležitost pořídit zemědělskou usedlost nedaleko Velvar, v Hospozínku. Podle jejich slov, stávající hospodářské budovy k chovu ovcí doslova vybízely…
„Pokud se ptáte na naše začátky s chovem ovcí, vše zásadní se odehrálo před třemi roky na výstavě Náš chov v Lysé nad Labem. A jak to většinou bývá, velkou roli sehrála náhoda. Když jsme si totiž prohlíželi vystavená zvířata, manželka se v jednu chvíli naklonila k nějakým ovečkám, které byly neuvěřitelně kontaktní a na pohled i velmi líbivé. Zjistili jsme, že to byly romanovské ovce z chovu Jiřího Denka z Běhařova. Protože jsme na naši usedlost plánovali pořídit dvě tři bahnice s beranem, shodli jsme se, že to budou právě tyhle. Ještě na výstavišti jsme se sešli s chovatelem, jehož ovečky se nám líbily, a zamluvili jsme si u něho tři jehničky a beránka. Protože na podzim měl jehňata již prodaná, jehničky s beranem linie Rozen jsme si přivezli až následující rok v únoru. V říjnu jsme pořídili další čtyři jehnice a druhého plemenného berana linie Recht z chovu Ing. Petra Zajíčka z Tehova. Tak jsme dali dohromady kvalitní základ současného stáda. Říká se, že každý začátek je těžký. My jsme měli velké štěstí. S chovatelskou praxí nám velmi pomohli oba chovatelé, s nimiž jsme stále v kontaktu. Velmi si vážíme toho, že jsou nám ochotní kdykoli poradit. Stejně tak patří velké uznání i šlechtiteli Svazu chovatelů ovcí a koz, z. s., Ing. Milanu Dvořákovi za jeho nezištnou pomoc,“ zahájil své vyprávění Jiří Šedivý.*
Celou reportáž najdete v listopadovém čísle časopisu Náš chov.

 

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *