Venkovní chov prasat v ohrožení

Pobyt zvířat ve venkovním výběhu či na pastvině je také jednou z podmínek ekologického chovu prasat, kterou se zásadně odlišuje od konvenčně provozovaných systémů chovu. Nové podmínky pro oplocení všech staveb určených k chovu prasat, včetně pomocných staveb na uskladnění krmiva a steliva pro prasata, ale i pro zajištění venkovních výběhů a pastvin, které jsou v platnosti od 1. ledna 2021, však ekologickým chovatelům přidělávají vrásky.

Důvody pro dvojité oplocení pastvin s chovanými prasaty chovatelé nezpochybňují. A to bez ohledu na to, zda pastevní areál provozují „na samotě u lesa“, či na okraji městské aglomerace. Už si ale nedovedou uspokojivě vysvětlit, proč nestačí elektrický ohradník k zabezpečení výběhu s prasaty v areálu farmy obehnané trvalým oplocením.
V prosinci loňského roku bylo v tuzemsku třiapadesát chovů prasat v režimu ekologického zemědělství. Přitom na většině z nich chovají přeštická černostrakatá prasata, která jsou od roku 1992 zařazena mezi genetické zdroje. Podobně odolným a nenáročným plemenem jsou i maďarská kadeřavá prasata, jejichž obliba roste také u našich chovatelů.
Jak vypadá pastvina, na níž se chovají prasata, si dovede představit asi každý, kdo chodí do přírody. Od divokých prasat rozrytá místa na loukách a na okrajích lesa jsou vzhledem k přemnožené populaci divočáků zcela běžná. Přirozeně i domácí prasata v půdě ryjí ve snaze najít zdroj živočišných bílkovin. Bez ohledu na to, zda prasata ryjí či ne, lze pastvinu využívat jen určitou dobu, respektive maximálně tři roky. Jednak kvůli nezbytné regeneraci porostu a dále z důvodu rizika tzv. stájové únavy. V rámci pastevního managementu se pastviny zořou a osejí se. Z nutričního hlediska se osvědčují zejména luskovino-obilní směsky v kombinaci s jetelotrávami a vojtěškou. Při výpočtu počtu zvířat na pastvině se vychází z průměrného hektarového výnosu sušiny, délky pastevní sezóny a průměrné hmotnosti zvířat. Při zohlednění maximálního limitu organického dusíku na hektar zemědělské půdy by zatížení v jednom pastevním cyklu nemělo překročit padesát prasat na hektar. Při zřizování pastviny je nutné přihlížet k tomu, aby se vyloučilo možné ohrožení kvality podzemní vody i povrchové vody ve vodních nádržích a tocích. Stejně tak by se neměla zakládat v lese.
Aby pastvina plnila svou funkci, musí svou konstrukcí a technologickým vybavením umožňovat jak volný a bezpečný pohyb zvířatům, tak manipulaci s nimi. Konstrukce oplocení by měla zabránit úniku pasených zvířat z ohrady, a naopak vniknutí volně žijících zvířat. Dvojitým oplocením pastevního areálu by se mělo minimalizovat riziko přenosu nákaz z volně žijících zvířat na hospodářská. Jestliže do konce minulého roku mohli chovatelé k ohrazení pastviny používat i elektrické ohradníky, nově musí budovat nákladnější pevné ohrady. Stejně jako jiná pastevně chovaná zvířata i prasata musí mít přístup ke zdroji vody. Přitom napajedlo se umísťuje nejlépe nad zpevněnou plochu, aby si pod ním prasata nedělala kaliště. To platí i o krmítkách se zásobníky na krmnou směs, kterou se budou prasata přikrmovat. Pokud jde o ekologický chov, nelze zkrmovat běžnou konvenční směs, ale musí být certifikovaná.
V rámci plnění vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, jsou nezbytnou součástí vybavení pastviny přístřešky, kam se prasata mohou ukrýt při nepříznivém počasí. Zdravotní stav zvířat na pastvině musí chovatel pravidelně kontrolovat a pro poraněná nebo nemocná zvířata by měl mít zřízenou kapacitu pro dočasné ustájení. Pokud chovatel v ekologickém chovu prasat nemá dostatek vlastních zvířat na obměnu stáda, může je doplnit jen z jiného ekologického chovu. Na základě udělení výjimky lze malou část plemenných prasat doplnit zvířaty i z konvenčních chovů.*

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *