Význam oplocení pastvin se mění

Až dosud chovatelé konstruovali oplocení pastvin zejména tak, aby zabránili paseným zvířatům úniku z ohrady. Novodobým požadavkem je zajistit pastvinu proti vniknutí vlků. O tom, jak by funkční oplocení mělo vypadat, se usilovně jedná také u nás. Navržený a schválený vzor se pak stane „mustrem“ pro vyplácení náhrad za škody způsobené těmito největšími psovitými šelmami v Evropě.

Podle údajů Ministerstva životního prostředí z listopadu loňského roku je u nás asi deset smeček vlků. Vzhledem k tomu, že v současné době má vlk ve většině evropských států stále nejvyšší možnou ochranu, dá se předpokládat, že problémy chovatelů pasených zvířat se budou stupňovat.
Hlavní potravou vlka je spárkatá zvěř, ale při nedostatku přirozené potravy páchají škody na domácích zvířatech, respektive malých a velkých přežvýkavcích chovaných na pastvinách. Na vlastní kůži to již pocítili také někteří naši chovatelé malých přežvýkavců, kteří se, zcela logicky, neztotožňují s nadšením ochranářských aktivistů. Od počátku ledna k nim patří i chovatel ovcí Oldřich Kocek, který provozuje svou farmářskou živnost v Babí na Trutnovsku.
„Při každodenní ranní kontrole zvířat na pastvině jsem si všiml několika krkavců v povzdálí. Moji pozornost upoutalo také to, že berani i bahnice byly natlačené v rohu ohrady. Při bližším ohledání místa se zmiňovanými ptáky jsem našel torzo těla ovce bez měkkých tkání z oblasti břicha. Ostatky byly od ohrady ve vzdálenosti asi pětatřiceti metrů. I přes skromnou sněhovou pokrývku jsem v obou směrech nacházel mnoho stop. Po následné kontrole počtu zvířat jsem se ujistil, že jsem přišel o jednoho beránka. Ze stop se dalo vyčíst, že se vlk snažil dostat do ohrady na třech místech. Přestože ohrada byla pod proudem, neodradily ho ani dva neúspěšné pokusy, než se podhrabal v místě bývalého potoka pod elektrickým ohradníkem do ohrady. Systematicky hledal slabinu, až ji našel. Po neúspěšném zkontaktování se s místně příslušnou krajskou veterinární správou jsem se obrátil na správu Krkonošského národního parku, protože část obce je na jeho území. Do čtyřiceti minut přijel z Vrchlabí jeho pracovník a začali jsme společně procházet dotčené místo a sčítat škody, podělil se o svou nešťastnou zkušenost Oldřich Kocek.*
Více se dočtete v březnovém čísle časopisu Náš chov.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *