Atraktivní záležitostí jsou dnes xenotransplantace, tedy transplantace, při nichž se využívá zvířecí tkáně při léčbě lidí. Geneticky modifikovaná selata „knock – out“, která jsou patentem společnosti PPL Therapeutics, by měla umožňovat, aby transplantované prasečí orgány překonaly imunitní bariéru a příjemce je neodmítl. Očekává se, že po testování na primátech by se v blízké budoucnosti dalo využívat tkání a buněk geneticky modifikovaných selat i v humánní medicíně.
Prasečí tkáně pro humánní medicínu
Atraktivní záležitostí jsou dnes xenotransplantace, tedy transplantace, při nichž se využívá zvířecí tkáně při léčbě lidí. Geneticky modifikovaná selata „knock – out“, která jsou patentem společnosti PPL Therapeutics, by měla umožňovat, aby transplantované prasečí orgány překonaly imunitní bariéru a příjemce je neodmítl. Očekává se, že po testování na primátech by se v blízké budoucnosti dalo využívat tkání a buněk geneticky modifikovaných selat i v humánní medicíně.
Odborný doprovodný program
U příležitosti konání 6. Národní výstavy hospodářských zvířat v Litomyšli uspořádalo Ministerstvo zemědělství ČR, Českomoravská společnost chovatelů, a. s., Výzkumný ústav pro chov skotu, s. r. o., Rapotín, Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Svaz holštýnského skotu ČR a Český svaz chovatelů masného skotu ve spolupráci s Českomoravskou plemenářskou unií seminář ke 20. výročí zavedení přenosu embryí skotu do chovatelské praxe v České republice.
Kolem stovky účastníků – odborných pracovníků na úseku inseminace skotu a prasat, chovatelů, specialistů, studentů a dalších zájemců – se sešlo v litomyšlském Lidovém domě 13. května na akci, zaměřené na biotechnologické metody v oblasti genetiky a reprodukce hospodářských zvířat.
Právě biotechnologie jsou v zemědělství jednou z cest k zajištění kvalitních a odpovídajících potravin pro stále rozrůstající se lidskou populaci. Nejen účinnější šlechtitelské programy na kvalitu produkce a specifické produkční strategie k získání nových živočišných produktů při uchování genetické diverzity a zajištění ochrany genetických zdrojů, ale i využívání produktů a tkání zvířat v humánní medicíně jsou aktuálními oblastmi výzkumu.
V kurzu jsou xenotransplantace
Z vystoupení profesora Jana Říhy z Výzkumného ústavu pro chov skotu v Rapotíně vyplynulo, že v současné době se výzkum soustřeďuje do oblasti xenotransplantací. Upřesnil, že pro využívání prasat jako zdroje xenotransplantátů existuje mnoho výhod. Především jsou fyziologicky podobná lidem v kardiovaskulárních a pulmonálních funkcích, dále v anatomii ledvin a vylučování, trávení, sklonu k obezitě a náchylnosti k onemocněním. Předeslal ale, že xenotransplantace pro pacienty znamenají i možná rizika. Snad tím největším z nich je možnost zoonózy, což je přenos infekce do lidského příjemce po transplantaci zvířecího orgánu. Přísně kontrolované podmínky jsou podle něj základní alternativou, jak prasata, jež jsou zdrojem orgánů, ochránit před všemi známými původci onemocnění.
Genetickou úpravou orgánů před transplantací se rozumí inaktivovat nebo odstranit některé geny, které prasečí buňku specifikují. Tím, že lidský imunitní systém nerozliší cizí (prasečí) buňky, které by za normálních okolností zničil, má transplantace velkou naději na úspěch.
Chystá se prasečí srdce pro člověka
Z vystoupení dále vyplynulo, že doslova „na spadnutí“ jsou pokusy implantovat prasečí orgány jiným druhům zvířat. Výzkumy naznačují, že se prasata zdají být ideálními dárci i člověku, protože jejich vnitřní orgány jsou podobného uspořádání a velikosti. Ale využití xenoimplantátu, například transgenního prasečího srdce do lidských pacientů ještě pravděpodobně nějakou dobu zůstane hudbou budoucnosti, přestože optimistické předpovědi britské biotechnologické společnosti Imutran Ltd. hovoří o časovém horizontu několika málo let.
Využívání zvířecích buněk, tkání a orgánů v humánní medicíně má před sebou jistě velkou budoucnost, ale podle dosavadních informací i zmiňovaná rizika. Jak ukazují výsledky kalifornských vědců, časovanou bombou by mohly být prasečí endogenní retroviry, které prasatům nijak zvlášť neškodí. Pokusy však vědci zjistili, že tyto viry jsou schopné infikovat izolované lidské buňky a jejich podobnost těm virům, které se podílejí na vzniku leukémie nutí varovně zvednout prst. O poznání menším problémem je „životnost“ transplantovaných orgánů, která souvisí s délkou života prasete, potažmo jeho orgánů a která odpovídá asi 30 rokům. Nelze totiž dopředu předvídat, zda transplantovaný orgán po své „záruční době“ nevypoví potencionálnímu příjemci službu.
